Něco ohledně uvolňování řetezců

Jen pro zajímavost pro začátečníky malé zamyšlení o řetezcích, Exception.CreateFmt a podobných funkcích.

Mějme následující kód:

    1program Project1;
    2
    3{$APPTYPE CONSOLE}
    4
    5uses
    6  SysUtils;
    7
    8  procedure m1(i:Integer);
    9  begin
   10    if i <> 1 then
   11      raise Exception.Create(Format('Error Message:%d', [i]));
   12  end;
   13  procedure m2(i:Integer);
   14  begin
   15    if i <> 1 then
   16      raise Exception.CreateFmt('Error Message:%d', [i]);
   17  end;
   18  procedure m3(i:Integer);
   19  begin
   20    if i <> 1 then
   21      raise Exception.Create('Error Message:'+ IntToStr(i));
   22  end;
   23
   24begin
   25  try
   26    m1(1);
   27    m2(1);
   28    m3(1);
   29    readln;
   30  except
   31    on E: Exception do
   32      Writeln(E.ClassName, ': ', E.Message);
   33  end;
   34end.

V případě uvedených volání sice nedojde k výjimce, ale otázkou je co je i tak nejefektivnější a proč?

Kompilátor musí zaručit uvolňování dynamických struktur jako jsou řetězce a různá pole na konci bloku kódu (tj. procedury). Podívejme se na ukázkové příklady:

V prvním případě je pro parametr výjimky volána funkce Format a výsledný řetězec je předán do konstruktoru. V druhém případě jsou parametry předány do jiného konstruktoru a v rámci této funkce není prováděno žádné jiné volání. Třetí případ potencionálně volá IntToStr a spojuje řetězce.

Nejméně efektivní je poslední volání, protože kompilátor vygeneruje interní sekci finally, která provede uvolnění potencionálních řetězců (parametry Exception.Create). Pokud se podíváme do přeloženého kódu uvidíme volání @UStrArrayClr. V případě, že nedojde k výjimce je toto volání provedeno nejkratší možnou cestou jelikož žádné řetězce nejsou, ale přesto je provedeno.

Pokud se podíváme na první příklad (m1), tak uvidíme podobnou situaci, jen je voláno @UStrClr, které uvolní jediný potencionální dočasný řetězec, který je výsledkem volání Format. Pokud nedošlo k výjimce, je z funkce @UStrClr vyskočeno hned na začátku.

No a nakonec tu máme příklad m2 - zde se žádný dočasný řetězec nevyskytuje, takže se žádný ani neuvolňuje, parametry se předávají přímo do volané funkce. Výsledkem je, že není generována žádná sekce "finally" a ani žádné uvolňování.

Co z toho plyne? Delphi (a asi i další vyšší jazyky) kouzlí a je třeba aspoň trochu chápat jak to asi funguje. Výsledkem může pak být jedině lepší kód.